Spiritualita - elegantní řešení

   Zadal jsem slovo spiritualita do wikipedie a uvedu první větu definice:
   Spiritualita (z lat. spiritualis, duchovní), česky duchovnost, znamená životní praxi, způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co člověka v různých rozměrech přesahuje. 

   V definici lze najít taky zmínku o tom, že jedním z prvků spirituality je meditace. 

   A co je to meditace?
   Znovu jsem to zadal do hledáčku wikipedie a ke konci popisu lze najít tuto zmínku:
Meditací se obvykle míní jedno z následujících:
- stav, kdy je mysl zbavená všech myšlenek
   Výčet pokračuje dalšími položkami, ale mě zajímá právě tato, která se týká objemu myšlení ve vědomí. 

   Právě tímto zajímavým stavem se mimo jiné zabývají následující publikace. Uvádím ty, o kterých vím, že mě hodně ovlivnily. 

Eduard Tomáš: Umění klidu mysli.
 Celá knížečka je věnována práci s vlastním myšlením a ten název to přesně vystihuje.  

Otakar Mikeš: Sádhaná, duchovní cesta.
   Jak to stojí v názvu, jedná se o ucelenou koncepci duchovní cesty, kde je práce s vlastním myšlením jenom jedním z prvků celku a je tam hezky vidět její poloha v šířce problematiky.

Eckhart Tolle: Síla přítomného okamžiku.
  Filozofie Eckharta Tolleho je prodchnuta prací s vlastním myšlením.  

  Jak tomu já rozumím? Ve zkratce jde podle mne o to, že člověk se může jakoby přepnout do zaměření jenom na okamžitou hodnotu všeho, co se děje. Síla je v tom, že když je zaměření jenom na jednu hodnotu, tak člověk nemůže být rozptylován očekáváním, hodnocením nebo třeba srovnáváním. K tomu všemu je totiž potřebná ještě minimálně jedna jiná hodnota, se kterou tu okamžitou lze porovnat a to se pak musí vyhodnotit. Tohle je ale v zaměření na přítomný okamžik vypnuto. Takže se objeví klid a člověk může dát vše do kvality toho, co právě dělá. Chce to jenom naučit se do toho dostat a pak rozlišit, kdy se to "přepnutí" hodí.

   Například když piju kafe. Spočátku se třeba objeví srovnání, že už jsem pil i lepší. Ale pokud mi to jenom trošku chutná, je dobré se přepnout do přítomného okamžiku. Dosáhnu to tím, že zanechám srovnávání, hodnocení nebo představy a to kafe začnu vychutnávat. Ponořím se do intenzivního vnímání a jednoduše si to užiju. Vůni, chuť, teplotu, hladkost porcelánu, dotek rtů na okraji hrníčku nebo cokoliv dalšího, co lze v tom okamžiku vnímat. 

  Uveďme si jiný příklad problematiky v širším kontextu. 
  Používání plynového pedálu při řízení auta. Většina lidí v současnosti si vůbec neuvědomuje, že téměř neustále přidává plyn ve svém přemýšlení. Neustále něco očekáváme a neustále něco hodnotíme a neustále něco srovnáváme. Je ale nutné dělat to stále?  

    Když se zařadí neutrál, nebo když auto musí zastavit, tak přece není třeba přidávat plyn. Nebo když se jede z kopce a podobně. Když se plynový pedál u auta využívá jenom tehdy, když je to opravdu potřebné, důsledky jsou jasné. Nižší spotřeba, auto dále dojede. Menší opotřebování motoru, úspora na údržbě. Nižší hlučnost, více klidu. Nižší emise, čistější ovzduší. 

    Po opuštění metafory tak lze říct, že člověk objeví spokojenost a vynoří se tvořivost. Život začne být klidnější a hravější. Paradoxem je, že vlastně nic se v životě nemusí změnit, jenom nastavení mechanismu přemýšlení a vnímání.

   Přijde mi zvláštní, že to mnoho lidí vůbec nechápe. Je to vidět například podle otázek, na které Tolle ve své knize odpovídá. Někdo se třeba bojí, že mu Tolle chce jakoby odmontovat z auta motor. Přitom on chce jenom aby dal dolů nohu z plynového pedálu častěji než je zvykem…  

   Všechno mi to přijde moc zajímavé a zdá se mi, že je to spíše psychologie než nějaká spiritualita.

   No a když se tento princip vnese do intimního života, tak problémy se sexem zaniknou. Ztratí se. A to bez toho, aby se na situaci člověka cokoliv změnilo.  

*******

   Nejvíce mě zaujalo, že myšlení je možné zbavit všech myšlenek. Ono se tím samozřejmě nemyslí, že se snad nějak zastaví mozek. To určitě ne, vždyť on dál řídí všechny životní funkce v těle. Jenom je alespoň na chvíli v hlavě "klid" a člověk není "otravován" neustále se vnucujícími očekáváními, srovnáváním a hodnocením. Samozřejmě se ztratí i předsudky a to je nejlepší východisko pro nastavení intimity při nějakém zdravotním omezení. 
   
   Já mám pro tuto problematiku následující matematickou představu:

Vědomí = myšlení + vnímání.

   Pod vědomím rozumím jakoby operační paměť. Ta slouží jak pro myšlení tak pro vnímání. Pokud by myšlení i vnímání měli svou vlastní operační paměť, mohli by se různě plnit bez vzájemného ovlivňování. Ale pokud obě využívají jednom jednu operační paměť, objevuje se zajímavý důsledek. Tím, že  narůstá objem myšlení, zmenšuje se prostor pro vnímání a obráceně. Myšlení a vnímání se tedy vzájemně mohou "vytlačovat" z prostoru "operační paměti", která je jakoby ve vědomí.
   Možná se vám už stalo, že jste se soustřeďovali na nějakou činnost a někdo si s vámi chtěl promluvit. Přímo jste cítili, jak vás to zatěžuje a snižuje intenzitu soustředění. Možná jste podrážděně řekli něco jako: "Teď ne... !!"

   Příklady krajních mezí: 
Vytlačení vnímaní myšlením: Zamyslím se a najednou nevím, kam jsem položil klíče.
Vytlačení myšlení vnímáním: V obchodě uvidím nádhernou ženu a najednou nevím, co jsem chtěl koupit.
   Přijde mi to legrační. 

   Pokud by vás to zajímalo, mám k tomu zvláště webovou stránku, kde jsem shrnul své pozorování. Má název "Vnímaním proti negativite". 

    (Stránka je ve slovenštině. Vytvořil jsem ji před lety díky nadšení z nového poznání a z potřeby si všchno nějak utřídit. Musím upozornit, že to opět není vědecký text. Je to jen moje pochopení problematiky, Tehdy jsem vůbec netušil, že mi to bude užitečné i jinak...
     Chci ještě upozornit, že stránka by se měla otevřít v novém okně. Lze ji číst jako knížku podobně jako tuto stránku. Stačí stisknout vždy poslední odkaz na stránce. Nepřivede vás to však zpátky sem, takže pokud se budete chtít vrátit k "supermanovi", buď přejděte zpátky do tohoto okna, nebo tu druhou stránku jednoduše zavřete)

   Jak to souvisí se sexem?

   Potíže a zdravotní omezení člověk chápe jako problémy pouze myšlením. Jakýkoliv problém je produktem myšlení. Z těla pochází jenom pocity a ty odráží situaci přítomného okamžiku. Tělo nic nehodnotí. Člověk pouze vnímá příjemno, třeba orgasmus, nebo nepříjemno, třeba bolest. Až myšlení to ohodnotí jako dobré nebo špatné. Tělo neví, zda je něco dobře nebo špatně. Vše je jaké je. Pocity jsou jaké jsou. Až myšlení je vyhodnocuje a posuzuje. Svět přemýšlení je hodně odlišný od světa těla a pocitů. Jsou to dva různé světy, i když se vzájemně hodně ovlivňují. I myšlení je schopno vytvořit pocity a to situaci mlží. Ale princip jde pochopit podle mě relativně snadno.

   Eckhart Tolle například říká, že člověk, který pochopí tyto souvislosti na jeho sezeních, často propukne ve smích. Směje se vlastně tomu, že tak jednoduchou věc přehlížel. Mluví o jakémsi osvobozujícím smíchu, protože člověk sám najednou vidí řešení v prostoru svých problémů. 

   Když se člověk intenzivně oddá sexuálnímu aktu, opouští svět myšlení a jakoby vchází do světa pocitů. Může přesytit "operační paměť" vědomí až tak, že myšlení zcela ustane. Tehdy je vše v pořádku a člověk si může sexu jednoduše naplno užít.
   
   Pojďme si uvést příklady sexu a spirituality:

1.  Muž souloží se ženou "zezadu". Ona má před sebou mobil s kamerou a chlubí se kamarádce, že má poměr se známým sportovcem. On má položený na jejích zádech svůj mobil a taky se chlubí svému kamarádovi, jakou hezkou holku ulovil.
   Je jasné, že spirituální rozměr tomuto sexu naprosto chybí. Přesto oba mohou dospět k orgasmu a ženu je možné plnohodnotně oplodnit. Takový svět však má nároky na krásu, výkon a nároky dané společností. Taky je často nutné partnera měnit, aby to bylo vůbec pro mysl nějak zajímavé.  

2.  Pan Novák se miluje s paní Novákovou. Paní Nováková počas soulože říká něco jako: Víš, co tě čeká v lednici? Pivko, které máš tak rád. A taky jsem ti něco uvařila. Zkus uhodnout! Svíčkovou! A víš, kde jsem ji koupila?...
   Paní Nováková svého manžela má nepokrytě ráda. Ale pan Novák možná i kopulace nechá, poděkuje, svou ženu pohladí a sex bude u konce. Vztah mají asi hezký, ale sex naprosto postrádá spirituální rozměr. 

3. Je slyšet jenom vrzání postele, sténání, vzdechy.
   Je jasné, že tohle jiný svět. Mimo přemýšlení. Hluboko v pocitech. Je to něco jako meditace. 

   A právě ve verzi 3 se naprosto ztratí nedostatky. Například žena, která měla rakovinu prsníku a ten ji tedy chybí, nevadí to, nebo může mít třeba výplň v podprsence a na sobě třeba příjemnou košilku. Pokud je její partner hluboce ponořený v pocitech, naprosto vůbec mu to nesnižuje rozkoš, kterou prožívá. To samé platí o partnerce, pokud si partner třeba pomůže straponem... 

   Rozdíl světů pocitů a myšlení si můžeme znázornit na nabíjecím zařízení. Samotný stojan bude reprezentovat tělo a jeho pocity a displej výstupy myšlení. Na stojanu jsou tři světla. Zelené, modré a červené.

Zelené světlo znamená, že zařízení je připraveno k činnosti. Zodpovídá to spánku. 

Červené světlo znamená, že zařízení už je v provozu, ale nenabíjí. Něco nefunguje. Zodpovídá to nepříjenímu pocitu, třeba bolesti.

Modré světlo znamená, že zařízení je v pořádku a nabíjí. Zodpovídá to příjemnu, které v těle můžeme pocítit kdykoliv, pokud se na to zaměříme. 

   Na nabíječce je zajímavé, že to samé modré světlo svítí bez ohledu na to, zda se nabíjí kolo nebo autobus, zda se nabíjí pomalu nebo rychle, zda je zatím kapacita minimální nebo se blíží k maximu. Tohle jsou parametry, které se objeví na displeji, když jej aktivujeme. Ale když jej vypneme, nebo necháme aby sám zhasnul, bude svítít jenom klidná hezká modrá. 
   Například tělo muže taky nerozlišuje, zda žena je modelka nebo ne, zda je štíhlá nebo ne, zda je vzdělaná nebo ne, zda je bohatá nebo ne, kolik je jí let a podobně. Pokud se muž otevře pocitům, svítí mu jakoby modré světlo. Všechno je tedy v pořádku a je naprosto jedno jak intenzivní to je.
 
   Já tomu tedy rozumím tak, že v naladění na přítomný okamžik člověk nerozlišuje intenzitu pocitů, jenom jejich polaritu. Stačí aby pocity byly příjemné. Je naprosto jedno nakolik příjemné jsou. Pro tělo stačí "být v ráji". Kde v tom ráji to konkrétně je, už pro něj nehraje žádnou roli.
  Jednoduché klidné modré světlo... 

  Je to něco jako s pocitem sytosti. Žaludku je naprosto jedno, kde jsme jedli nebo kolik to stálo. Pocit sytosti dokonce ani nerozliší, zda jídlo bylo zdravé nebo co to vlastně bylo. Prostě cítíme, že jsme sytí. Je to příjemný pocit a to je vše. 

   Tomuto způsobu prožívání života je možné se jednoduše naučit. Velikou cenu má už samotné porozumění problematice. 
   Pokud člověk má tyto informace, tak ví, co se může objevit v mysli, co v pocitech a co s tím lze dělat. Takhle lze třeba rozpustit předsudky nebo nejistotu. 

   Pokud se přesto negativní myšlenky objeví, vůbec není třeba se jich bát nebo jim nějako odporovat. Stačí je pozorovat. Vnitřní monolog může vypadat třeba nějak takhle:
   "Do háje, nedaří se mi zastavit  otravné myšlení... Stále mi to točí tyhle negativní kraviny dokola...(negativní obsah)... no je mi z toho fakt nanic... "
   Stačí tedy pozorovat obsah myšlení a pozorovat taky pocity, které u toho vznikají. Nemusí to být vůbec příjemné, ale určitě to nebude nic tragického. Pozorování negativity ji nesmírně oslabuje. Člověk ztratí pocity nějaké osobní tragedie, jenom mu to přijde otravné. 

   A pokud v tom chcete být lepší, udělejte si kurs mindfulness. Mám taky skvělý tip: