Důsledek "ponoření" pro běžný život
Myslím, že není těžké rozumět tomu, že člověk, který je v sexuálním opojení (nebo jak já to nazývám, že je ponořen v sexu, který má spirituální rozměr), o ničem nepřemýšlí a jenom si užívá záplavy pocitů. Mám za to, že pokud člověk trochu rozumí, co se při opojení sexem vlastně děje, může poznatky využít v běžném životě a kvalita jeho života se tak může velmi jednoduše zvýšit.
Když se na svět díváte povrchně, musíte hodně cestovat, aby váš život byl zajímavý a fotky smysluplné. Ale pokud vnímáte do hloubky, najednou vám stačí jít fotit na louku za domem. Makrosnímky vás dostanou do světa rostlin, ptáčků, hmyzu a nesmírně bohatého světa, který najdete jenom, když se díváte "do hloubky". Určitě není nic špatného na cestování, ale je jasné, že člověk, který dokáže jít do hloubky, má k dispozici světy dva. Není jeho život pak bohatší? A je zajímavé, že se v životě člověka nemusí změnit vůbec nic. Jenom do prožívání zahrne i svět intenzivního vnímání.
Na ilustraci si představme situaci, kdy si člověk kupuje auto, Co prožívá v prodejně? Nějaký zaměstnanec auto přiveze ze skladu a náš člověk si jej převezme. Jak to asi může probíhat?
Papíry jsou v tašce. Přichází k autu. Detailně si ho prohlíží. Intenzivně vnímá jeho tvary, barvu, stíny. Sáhne na kliku. Intenzivně vnímá její povrch, tvar i teplotu. Poslouchá zvuk otevírajícího se mechanismu... dveře se otevírají. Rukama se dotýká všeho, co si je možné cestou "ošahat." Sedne si. Vnímá pozici nohou, prostor, úhel kolen, tlak při sezení, tvar sedadla, pohmatem vnímá povrch sedadel.Vnímá svůj pocit při usednutí, vnímá prostor, který mu umožňuje sledovat nastavení sedadla. Nastaví si výšku a vzdálenost od volantu. Sáhne na volant. Možná i oběma rukama. Vnímá strukturu povrchu volantu a jeho tvar. A pak ta vůně. Vůně nového auta. To majestátné ticho uvnitř. Stlačí tlačítko startování motoru. Vnímá jak se motor probouzí. Vníma jeho vibrace. Jeho klidné bručení. Nohama projde po pedálech. Vnímá jejich tvar a umístění. Zkusí stlačit spojku. Pozoruje sílu odporu pedálu, jeho nehlučný pohyb. Dotkne se dlaní řadící páky. Obejme kouli. Zařadí. Podrobně vnímá jakou sílu musel na to vynaložit, jaký pohyb musela ruka udělat. Jak dlouho to trvalo. Pouští spojku. Auto se pohne. Náš člověk vnímá i ten nejmenší detail, související s pohybem. Měkkost řízení. Záběr spojky. Citlivost brzdy.... Tady už skončím, protože jistě tušíte, že bych mohl zapsat pár stránek toho, co všechno muž prožívá v novém autě.
Ale nás zajímá pocit našeho člověka. Možná jste to už zažili, že je to něco ohromného. Běžně to člověk připíše tomu, že člověk má přece nové auto, které je jeho a ty pocity jsou důsledkem toho vlastnického vztahu. Spiritualita si však všímá něčeho jiného. Hloubky a intenzity vnímání. Ty hluboce uspokojující pocity spiritualita váže přímo na hloubku a intenzitu vnímání. Jaký je důkaz, že to tak je? Jmenuje se to meditace. Člověk se ponoří do vnímání sebe sama tou samou intenzitou jako náš člověk, který si kupoval auto. Ale zpátky k meditaci. Při meditaci se mohou objevit téměř totožné pocity hlubokého uspokojení.
Proč to neděláme běžně? Proč se neponoříme do vnímání třeba pri mytí nádobí? Brání nám něco?
Vlastně ano. Je to právě mysl. Ta má nainstalován kulturní virus a ten aktivuje zábranu otevřit se vnímání v "obyčejných" situacích. Všimněte si samotné slovo obyčejný. Nic obyčejné ve vesmíru neexistuje. Vše je jen takové jaké je. Je to lidská mysl, která něco označí jako obyčejné nebo neobyčejné. Člověk, který je chycen v tomhle mechanismu je pak v "božím modu posuzování" a je logicky "vyhnán z ráje".
*******