Možná už nadpis vám napověděl vše a není nutno psát dál.

I stárnout se dá s elegancí.

    Měl jsem kolegu, který i ve zralém důchodovém věku hrál na klavír jako korepetitor v základní umělecké škole. Několik hodin týdně. Pak hrával několik večerů v kavárně. Každé ráno chodil do stejné kavárny na pěší zónu a tam v novinách sledoval sportovní utkání a vždycky i stavil na nějaký výsledek, přičemž stávky byly vždycky v hodnotě jednoho kafe... Vždycky měl oblek a kravata byla samozřejmostí. Jeho paní vypadala i "ve sto letech" prostě atraktivně. Vždy upravená a elegantní. Často jsem mu říkal, že je mým vzorem jak vyzrát nad časem. 

   I auta mohou stárnout s elegancí. Jednou jsem náhodně natrefil na setkání automobilového klubu veteránů v jednom malém městě. Policie odklonila dopravu. Město zabezpečilo kolotoče a stánky s občerstvením. Vůně klobás a různých dobrot se nesla náměstím. Muzika z první poloviny minulého století dotvářela magii těch chvil. Jak se postupně řadili přicházející auta, víc a víc jsem prociťoval, že věk je jenom číslo... Je třeba potlačit, něco dolít, nebo doleštit? Nic není problémem. Něco není funkční? Tak se to nahradí něčím jiným, dokonce možná ještě lepší značky.

   Bylo to nesmírně stylové a jednoduše krásné.

*******