Co se mi vlastně stalo

   Můj obvodní lékař mi odporučil dělat si každý rok kontrolu krevního obrazu. No a ten ho jednou upozornil na potřebu kontroly mé prostaty. Poslal mě na vyšetření a ukázalo se, že mám zhoubnou formu rakoviny... Díky tomu, že rakovina byla objevena dostatečně brzy, byla možnost se jí zbavit prostým odstraněním prostaty. Neváhal jsem a souhlasil s chirurgickým zákrokem. 
  Celé to bylo relativně jednoduché, vše dopadlo výborně. Od té doby se v mé krvi objevují hodnoty, které jsou ve vztahu k mému dřívějšímu problému nejlepší možné. 

  Samozřejmě, v mém organismu se něco změnilo. Například zcela se ztratila potence. Jeden lékař mi při dodatečné kontrole řekl, že se mi potence možná obnoví, ale i v čase, kdy píšu tyto řádky k tomu zatím nedošlo. Zajímavé pro mne je, že mi to nejenom nevadí, ale vůbec nic se nestane, když to tak i zůstane. Dokonce se objevila možnost mít mnohem kvalitnější sexuální život, než jsem měl předtím. 

  No není to legrační? Vlastně díky rakovině jsem si vyřešil sexuální problémy a do intimního života vnesl mnohem vyšší kvalitu. 

  Já měl totiž problémy v intimním životě i když jsem byl zdravý. Moje potence byla nespolehlivá. Měl jsem vždycky potřebu jakéhosi perfekcionismu. Tedy nabídnout partnerce tolik sexu, kolik potřebuje. Psychicky jsem těžce nesl, že sám nejsem schopen dostát svým vlastním představám o sobě samém.. Vím, že to byl můj osobní problém a partnerky, které jsem měl, s tím problémy neměly. Ale důkaz toho, že asi v tom byl skutečný problém je, že jsem si nebyl schopen žádný vztah udržet a i v době psaní těchto řádků ještě žádný nemám. Ale možná se to časem změní... 
   Co jsem určitě zanedbával, byla jakási přirozená běžná intimita. Vždycky jsem měl chuť partnerku třeba jenom obejmout, políbit, docela běžně se jí dotýkat... ale nedělal jsem to. A záměrně. Byl jsem si totiž vědom, že v ní to může zažehnout touhu po milování. A když jsem si byl vědomý nespolehlivosti mé potence, celé jsem to tak nějak obcházel a "lepil", aby vztah nějak držel pohromadě... 

   Určitě si řeknete, že jsem to celé přeháněl a byl jsem tak akorát materiál pro psychiatra.... A máte pravdu. 

   Ale celkově to pro mne možná překvapivě nebyl tak velký problém, jak by se mohlo zdát. Zabývám se totiž spiritualitou. Ne nějak hluboce, ale znám princip pozorování myšlení a co to znamená být ukotven v bytí. No a samotné pochopení této věci mi bohatě postačovalo, abych v intimím životě neměl problémy. Žít totiž lze i bez partnerského života. Není na tom nic tragického. Lze mít dobré přátele a vést hluboce smysluplný život i bez intimního vztahu. 

   Celkově vzato. když jsem přišel o prostatu a tím o potenci, nic moc se v mém životě nezměnilo. Spíš více oceňuji, že můžu vůbec žít bez nějakých zvláštních potíží a umím se víc těšit i z menších věcí. 

   To jsem ale netušil, že se zrodím jako superman... !!!