"Obyčejné" objetí

     Mám za to, že mysl v naší kultuře funguje jako pásový dopravník, který nakládá vagon života. Neustále je puštěný. Nakládá a nakládá. Když tam necháte vagon jenom jeden, tak ho prostě zasype a vyrobí kalamitu... Moderní člověk musí stále přitahovat nové a nové vagony, protože dopravník nakládá a nakládá... 
   Spiritualita člověka učí dopravník prostě vypnout, když je vagon plný. Užit si toho nákladu. Dopravník zase zapnout, když se potřebuje naložit něco jiného. Prostě spiritualita poukazuje na dvě polohy. Jako ve znaku jin-jang. Balancovat mezi přemýšlením a ponořením se do vnímání, do bytí. Dopravník zapnout a vypnout, přičemž si uvědomovat, kdy se co hodí aktivovat. Tak já rozumím umění žít. 

   Je to možná něco jako mít dvě vesla na člunu. Jedno je přemýšlení a druhé je ponoření se do vnímání. Když jenom přemýšlíme, jdeme jakoby do kruhu a neustále vyrábíme potřeby. Když se jenom ponoříme do vnímání, taky plujeme v kruhu, jenom opačným směrem. Je nám stále dobře, ale nepřipravujeme se budoucnost. A člověk není vybavený tak, že by mohl přežít bez aktivní přípravy na budoucnost. Když budu jenom meditovat, tak se nepřipravím na to, že večer může být zima. Takže se patrně nachladím, onemocním a zemřu. Můžete namítnout, že mi to nebude vadit, ale jednoduše nepřežiju. 
   Takže  dosahovat přiměřený progres a zároveň si užívat života se podle spirituality řeší balancováním mezi přemýšlením a vnímáním, anebo jinak bytím. Tím se vlastně udržuje život a je možné ho udržovat v rovnováze.
   Když v loďce užíváte obou vesel, objeví se možnosti volby, jakou je směr a dokonce i rychlost. Manévrovací prostor pro skutečné užívání si života. Krásně se člověku vyjasní, jak málo pro to ve skutečnosti potřebuje. To ale neznamená, že by se člověk měl všeho vzdát. Ne. Jenom už není nucen něco dosahovat a život se stane hrou. Vše je tak nějak lehčí a jednodušší.

   Čili pokud člověk prožívá sex jenom povrchně, nezanikne jeho nutkavá potřeba. Točí se do kruhu. Ale pokud jsou prožitky dostatečně hluboké, potřeba intimity se naplní a přirozeně se objevuje prostor i pro jiné užitečné věci a jiný rozměr života. 

   Po orgasmech se hormonální bouře utiší. Je to čas "svatého objetí". Je to podle mne nejhezčí meditace a nejkrásnější pocity, které člověk vůbec může pociťovat.
  

*******